Thajsko průvodce: Severní Thajsko - turistické zajímavosti severního Thajska

Severní Thajsko se stává stále vyhledávanější částí země. Turisty sem vábí především malebná krajina, tvořená pohořími s průměrnou nadmořskou výškou 1 200 m. Nejvyšší horou je zde Doi Inthanon s 2 595 m. Oblast nabízí možnost treků za horskými kmeny i opiovými mýty opředený legendární zlatý trojúhelník – místo, kde se setkávají hranice Thajska, Barmy a Laosu. Tři nejstarší thajská království, Sukhotaj, Chiang Mai a Chiang Saen se nacházely právě v zde. Na úrodné půdě se pěstuje rýže, ovoce a zelenina a v minulosti také hojně opium.

Centrem severního Thajska je Chiang Mai, odkud se po prohlídce místních pamětihodností můžete vydat na okruh regionem vedoucí severní cestou do Tha Ton, odtud dále lodí po řece Kok do Chiang Rai, které se může stát dalším výchozím bodem po miniokruh po Zlatém trojúhelníku, při kterém se nejdříve vydáte na sever do Mae Sai, s možností vstupu do Barmy, a dál podél Mekongu ke Zlatému trojúhelníku, Chiang Saenu a zpět do Chiang Rai a Chiang Mai. Cestu do této části země je vhodné spojit s návštěvou Laosu.
Putování severním Thajska je většinou spojeno s účastí na některém z treků k horským kmenům, hlavní výchozí základnou je Chiang Mai, ale treky lze podniknout i z Pai nebo Mae Hong Songu. Také tuto severozápadní část regionu lze procestovat bez toho, že byste její některou část museli absolvovat dvakrát. Okruh vede přes Pai, Mae Hong Song, Mae Sariang a zpět do Chiang Mai.
Po návratu do Chiang Mai se můžete vrátit do Bangkoku přímo nebo si cestu rozdělit na několik etap se zastávkami v Lamphunu, Lampangu a Sukhothaji.

Chiang Mai

Město nazývané „Růže severu“ má svoji osobitou kulturu, vlastní dialekt, svátky a příjemnou atmosféru. Dříve se o něm hovořilo také jako o „městu dvanácti jazyků“ vzhledem k etnické různorodosti. Zdejším původní skupinou byli Monové, kteří vytvořili posvátnou abecedu a zákony
Chiang Mai bylo založeno v roce 1296 jako hlavní město království Lanna. V roce 1556 bylo obsazeno Barmánci, kteří Chiang Mai ovládali až do roku 1785. Obnova města se odehrávala podle hesla naplňte princ Gawila podle něho začal do Chiang Mai přivádět lidi z okolních měst. Uvnitř městských zdí se usazovali umělci, zatímco mimo ně farmáři. Rama V. si jako jednu ze svých manželek vybral Daru Rasmi, dceru krále Chiang Mai. V roce 1933 se Chiang Mai stalo jednou z provincií Siamu.
Město vzniklo na břehu řeky Ping s duchovní horou Doi Suthep za zády. Stará část města, kde se nacházejí nejvýznamnější památky, je obehnána vodním příkopem.
Chiang Mai je také jednou z hlavních základen pro výpravy k horským kmenům i jedním z nejlepších míst pro plné prožití oslav thajského nového roku Songkranu. Mezinárodní letiště spojuje Chiang Mai s Bangkokem, Phuketem. Autobusy z Bangkoku odjíždějí ze severního terminálu každou půlhodinu   a také z Khao Sanu, jízda trvá 9–12 hodin.
Chiang Mai má autobusové spojení s celým severem země. Autobusy odjíždějí v hodinovém intervalu, k městům uvnitř provincie z terminálu Chang Pheuak na Th. Chotana, z terminálu Arcade mimo provincii.
Vlak z Bangkoku odjíždí z nádraží v Hualomphongu, v Chiang Mai je nádraží na Th. Charoen Muang. Po městě se můžete přepravovat pěšky nebo songthaewem.
Turistické zajímavosti
Pokud jsou chrámy vaším šálkem budete mít v Chiang Mai opravdu z čeho vybírat – jen na území starého města jich je 121, v celém městě pak více než 300. Jejich vznik je kladen do zlatého období od 13. do poloviny 16.století. Nejvýznamnější chrámy najdete uvnitř městských hradeb na ulici Ratchadamnoen a v jejím blízkém sousedství.
Chedi chrámu Phra Singh byla postavena v roce 1345 králem Pha Yu pro na uložení popele jeho otce, krále Kam Fu. Mezi chrámové skvosty patří krásný vihan Lai Kham z pozdější doby, zdobený skvostnými dřevořezbami a nástěnnými malbami zachycující zvyky Lanny a každodenní život. Socha Phra Buddha Sihing, údajně ze Srí Lanky, je jednou ze tří totožných, další se nacházejí v Národním muzeu v Bangkoku a v Nakhon Si Thammaratu.
Vihan chrámu Phan Tao je postaven z týkového dřeva a je podpírán 28 obřími dřevěnými sloupy. Jde o trůnní sál krále Mahotara Prateth s krásnými dřevořezbami a barevnými mozaikami.Dveře mají tvar páva, který je na severu   považovaný za královský symbol.
Wat Chedi Luang byl postaven v roce 1481 v místě, kde byl v roce 1317 zabit bleskem král Mengrai. Jeho chedi, dnes vysoká 60 m, byla poničena zemětřesením, při kterém ztratila asi třetinu své výšky, přesto zůstává nejvyšší v Chiang Mai. Nachází se zde také městský sloup, totem, používaný během starodávných rituálů plodnosti. Ty jsou dnes připomínány slavností konanou každoročně v květnu nebo červnu. Ve stromě v areálu chrámu má sídlit jeho strážní duch známý jako Prueksa Thevada. Místní mnichové s oblibou procvičují s cizinci anglickou konverzaci.
Nejstarší chrámem ve městě je Wat Chiang Man pocházející z roku 1296. Byl postaven v místě, které bylo ležením krále Mengraie. Křišťálovému Buddhovi je připisována schopnost přivolávat déšť. Chrám leží uvnitř městských hradeb na severní straně.
Západně od městských hradeb se nachází wat Suan Dok. Jeho čedi byla postavena v roce 1369 jako schránka pro polovinu Buddhovy relikvie, jejíž. zbývající část je ve Wat Phra That Doi Suthep. Další čedi obsahují popel bývalé královské rodiny z Chiang Mai. V postranní kapli se nachází 500 let stará bronzová socha Buddhy, která je jednou z největších v Thajsku.
Částečně ukrytý v pralese, západně od městských hradeb, se nachází meditační chrám U Mong, který je zcela odlišný od ostatních hlavních chrámů v Chiang Mai. Pochází ze 14. století, kdy ho král Mengrai nechal postavit pro vysoce uznávaného mnicha, který se nemohl ve městě plně soustředit, a tak pro jeho klidnou meditaci bylo nalezeno toto místo s unikátní sítí tunelů.
Sedm míst v okolí indické Bodhgay, která Buddha navštívil během sedmi týdnů po svém osvícení, připomíná Wat Chedi Chet Yot. Byl postaven v roce 1455 za vlády krále Tiloka. Nachází se severně od městských hradeb.Chiang Mai má dvě velice dobrá muzea.Sbírky uměleckých předmětů z období Lanna obsahuje Národní muzeum Chiang Mai, kulturu a způsob života devíti horských kmenů pak etnologické Muzeum horských kmenů s více než 1 000 etnografickými předměty.
Na závěr prohlídky města byste rozhodně neměli vynechat noční bazar, kde se můžete dobře najíst, zhlédnout kulturní představení a ještě nakoupit některý z bohaté nabídky suvenýrů. Trh ožívá kolem 18. hodiny a tvrvá do půlnoci. Denní trhy se ve městě konají o víkendech, v sobotu na ulici Wualai a v neděli na Ratchadamnoen, trhy začínají kolem poledne.
Kromě nočního bazaru patří mezi nejznámější místní restaurace Aroon restaurant na Th. Kotchasan. Po celém městě si také můžete koupit vstupenky na tradiční kantoke večeři kombinovanou s tanečním představením.
Okolí Chiang Mai
Nejuctívanějším náboženským místem v severním Thajsku je wat Phra That Doi Suthep.Chrám nacházející se 15 km od města nechal postavit v roce 1383 král Ku Na. Místo podle legendy vybral bílý slon, který měl najít lokalitu pro druhou polovinu relikvie z chrámu Suan Dok. K chrámu vede schodiště lemované nágy a lanovka. Podle místních pověstí byla hora Doi Suthep před 1 200 lety domovem původního etnika Lua. Stupa postavená králem Ku na vrcholu hory vycházela z hinduistické koncepce centra vesmíru. Cesta sem je tak poutí a Doi Suthep je významným duchovním centrem. Až do roku 1935 byla pouť náročnější, než mnich Kruba Si Wichai nechal se svými příznivci postavit z města silnici financovanou obrovskou sbírkou. Památník uctívanému mnichovi se nachází na úpatí hory.4 km od Doi Suthep leží královský zimní palác Phu Phing postavený v roce 1961. Palác je zdarma otevřený každý den, pokud zde nejsou na návštěvě členové královské rodiny.12 km od města leží Botanická zahrada královny Sirikit. První thajská botanická zahrada má tři prohlídkové trasy, muzeum a orchidejové centrum.
Chiang Mai a jeho okolí je jedním z nejlepších míst v Thajsku pro nákupy. Místní vesničky se specializují na výrobky, které mohou být krásnými suvenýry. 13 km východně od Chiang Mai leží San Kamphaeng, známý svým hedvábím a bavlnou. Vesnice předvádí výrobní postup a koupit si tu můžete i další předměty ze dřeva, hlíny nebo stříbra. Další místa můžete navštívit v rámci organizovaných výletů pořádaných místními cestovními kancelářemi nebo na vlastní pěst.
V samotném Chiang Mai se můžete poohlédnout po stříbru, zejména v ulici Wua Lai, nebo po suvenýrech horských kmenů. Ban Thawai je známý nábytkem a dřevořezbami, Ban Si Pan Khrua bambusovými výrobky, Ban Wua Lai stříbrem a lakovanými výrobky. Z Ban Roi Chan pocházejí známí košíkáři, Ban Thawai již více než 40 let produkuje dřevořezby, unikátní jsou zejména motivy garudy. Ban Nong Ap Chang je místem pro nákup bavlny, Ban Don Kaeo pletených košíků, Ban Pa Bong tkaniny, Ban Ton Pao Sa papíru a Ban Ton Phueng deštníků a dřevořezeb. Jednou z nejznámějších vesniček je Ban Bo Sang, kde se již více než sto let vyrábějí papírové deštníky chong.

Národní park Doi Inthanon
Park o rozloze 482 km2 je pojmenovaný podle nejvyšší hory Thajska (2 565 m). Lze ho navštívit po celý rok, ale nejlepší doba je od května do listopadu, kdy hlavní atrakce, vodopády Mae Ya a Mae Klang, má nejvíce vody. Nejlepší období pro pozorování květin je od prosince do února, pro pozorování ptáků od listopadu do března. Na vrcholku Doi Inthanonu stojí radar a stupa posledního vládce Chiang Mai, krále Inthawichayanona, který se intenzivně zajímal o místní přírodu. Ve vesnici Khun Klang můžete vidět královský projekt, zahájený v roce 1979, který Hmongům nahradil opium moderní zemědělskou technikou . Do parku se můžete dostat vlastními silami, autobusem z Chiang Mai z terminálu Chang Pheuak do Chom Thong, dále songthaewem do Mae Klang a odtud do Doi Inthanon.
Návštěva Doi Inthanon je také součástí některých trekových programů, které jsou jedním z hlavních magnetů severního Thajska. Programy se nějak zásadně neliší, obvyklé třídenní cesty obsahují pochod po horách, jízdu na slonech a splavování řeky na bambusovém raftu. Rozhodující je osoba průvodce, na dobré zkušenosti se ptejte ostatních cestovatelů.
Všichni účastníci treku musí být registrováni u turistické policie, tuto registrace provede společnost, která treky pořádá. Pobočka TAT v Chiang Mai má seznam registrovaných cestovních kanceláří. Při návštěvě horských kmenů respektujte jejich víru a náboženské symboly. Někteří horalé si nepřejí být foceni, proto se jich raději zeptejte předem. Vyhněte se požívání opia. Vhodným dárkem do horských vesnic jsou tužky, nitě, jehly, balónky…

Jižně od Chiang Mai
Lamphun
Město bylo založeno v 7. nebo 8. století a bývalo hlavním městem království Hariphunchai. Jeho prvním panovníkem byla královna Chamthewi, která byla monského původu. Na konci 13. století město napadl král Mengrai a postupně ho integroval do království Lanna. Město proslulé pěstováním ovoce longan si udržuje poklidnou provinční atmosféru.
Autobus z Chiang Mai odjíždí z terminálu Chang Pheuak, songthaew každých 30 minut z Th Chiang Mai.
Wat Phra That Harinphunchai vznikl za vlády krále Arthitayarata ve 12.století. Zlatá čedi vysoká 46 metrů získala svoji současnou podobu v roce 1443. uvnitř se má nacházet schránka na Buddhův vlas. Další architektonickou zajímavostí je cihlová klenba s jemnou výzdobou a pár soch lvů u dveří. Ve zvonici se nachází údajně největší gong na světě.
Jediný dokonale zachovalý příklad slohu Dvaravati představuje wat Chamthewi nacházející se u silnice Lamphun-San Pa Tong. Pochází z 8. nebo 9. století a byl přestavěn v roce 1218, okolo čtvercové čedi jsou výklenky se šedesáti Budhovými soškami, uvnitř je uložen popel královny Chamthewi.
Lampang
100 km jihovýchodně od Chiang Maie se nachází město, které již v 7. století bylo součástí monského království Haripunchai. Jeho chrámy mísí thajský a barmský styl a po jeho ulicích se můžete jako v jediné thajské provincii projet koňskou drožkou. V minulosti ve městě jezdilo okolo 300 drožek, dnes je jich v provozu asi 80. První drožky se ve městě objevily 1.dubna 1916, ve stejný den jako zahájila provoz železnice mezi Lampangem a Bangkokem. Na své zákazníky čekají před radnicí a místních hotelech.
Na začátku 20. století patřil Lampang k centrům obchodu s týkem, při jeho těžbě hráli významnou úlohu sloni, které dnes můžete obdivovat v nedalekém sloním centru.
Autobusy z Chiang Mai odjíždějí z terminálu Arcade každou hodinu, jízda trvá 2 hodiny, autobusy z Bangkoku odjíždějí ze severního terminálu. Jízda vlakem z Chiang Mai do Lampangu trvá 2 hodiny.
Jednou z nejlepších ukázek stylu Lanna je Phra That Lampang Luang. Byl postaven jako jedna z pevností obklopujících město. Jeho pagoda představuje střed vesmíru, horu Sumeru, čtyři síně okolo pak čtyři kontinenty. Viharn v klasickém lannském slohu pochází z konce 15. století a je nejstarší dřevěnou stavbou v Thajsku. V areálu se nachází strom údajně starý 2400 let, který měl vyrůst z větve na níž jeden ze stoupenců přinášel Buddhovi jako dar ovoce, kokosy a med.
Ve wat Phra Kaeo Don Tao byl po určitý čas uschován Smaragdový Buddha. V 50metrové čedi jsou uloženy Buddhovy vlasy, na podstavci je sedm výklenků s vyobrazením Buddhy pro každý den týdne.
Asi 40 km od Lampangu se nachází Centrum pro ochranu slonů, kde můžete vidět ukázky práce slonů při stahování dřeva a navštívit také sloní nemocnici. U sloního pomníku se každoročně na den slonů 13.března, koná vzpomínka na zemřelé slony. V centru se nachází také první škola na světě pro mahuty, do které se mohou zapsat i zahraniční studenti a seznámit se s technikou ovládání slonů. Třídenní program stojí okolo 4 000 bahtů.
Songthaew odjíždějí z terminálu v Lampangu, nebo můžete vystoupit na zastávce mezi Chiang Mai a Lampangem.

Sukhothaj
První skutečně nezávislé thajské království založili v roce 1238 princové Pho Khun Pha Mueang a Pho Khun Bang Klang Hao, kteří společnými silami vyhnali Khmery. Pho Khun Bang Klang Hao byl poté korunován jako král Indrathit. Jeho syn, král Ramkhamhaeng, který vládl po čtyřicet let, byl prvním z řady velkých thajských panovníků. Sukhothaj byla jedním ze dvou center moci, které ve 13.století vznikly. První tvořila Lanna, království v povodí Mekongu, druhou pak Sukhothai Si Sachanalai, Kamphang Phet a Phitsanulok.
Architektonický styl používaný v Sukhothaji se nese v duchu přesvědčení, že velké znamená působivé. Zdá se, že původní stavitelé chtěli vytvořit město podle angkorského stylu s jeho vlastní kosmologií, ale nestihli ho dokončit. Zachovaly se pouze náboženské stavby, pro které byly používány odolné materiály. Nejstarší náboženskou stavbou je malá hinduistická svatyně Ta Pha Daeng. Celkem v Sukhothaji vládlo osm králů až do roku 1365, kdy se stala vazalským státem Ayutthaye.
Dnešní Sukhothaj je město rozdělené na novou a starou část, v nové Sukhothaji se nachází většina hotelů a guesthousů,hlavní památky najdete ve staré části.
Letiště se nachází asi 40 km severně od města; let z Bangkoku trvá 70 minut. Autobusy z Bangkoku odjíždějí ze severního terminálu každou půlhodinu, cesta trvá 7 hodin. Časté je také spojení s Chiang Mai, hlavně v ranních hodinách, vzdáleným 5,5 hodiny jízdy. Vlakové spojení s Bangkokem neexistuje, železniční zastávka je v 60 km vzdáleném Phitsanuloku, odkud musíte do Sukhothaje autobusem.
Spojení nové a staré Sukhothaje zajišťují songthaewy, cesta trvá půlhodinu. Jejich zastávka je u vchodu do historického areálu. Nejlepším způsobem místní dopravy je kolo. V Nové Sukhothaji stojí za zmínku kaple ležící před městskou radnicí s vysoce uctívanou kamennou sochu Phra Mae Ya, postavu v královském oděvu s bílou tváří, dlouhými vlasy. Metr vysokou sochu nechal postavit král Ramkhhaeng na počest své matky.
Historický park v Sukhothaji, ležící 12 km od centra města, byl zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Park je rozdělen do pěti zón, kterými lze procházet nebo ještě lépe je objíždět na kole.
Centrum historického parku obklopují zdi o délce 1 800 a šířce 1 300 m ukrývající komplex pětatřiceti budov. Ve zdech jsou čtyři brány, u jedné z nich visel zvon, který tam nechal nainstalovat král Ramkhamhaeng. Každý na něj mohl zazvonit a přivolat tak krále, který rozsoudil spor a nastolil spravedlnost. Nejvýznamnější součásti tohoto srdce historické Sukhothaje tvoří královský palác a wat Mahathat .
Komplex desítek budov ohraničený příkopem pokrývá plochu 16 000 m2 a nachází se v něm dva hlavní soubory budov; královská budova a svatyně. V pozůstatcích hlavní královské budovy Noen Phrasat v 19. století král Rama IV. objevil známý kamenný nápis krále Ramkhamhaenga společně s částí panovníkova kamenného trůnu, na kterém vyřizoval státní záležitosti. Trůn byl přesunut do Bangkoku a později na něm byl korunován Rama VI.
Wat Mahathat je prvním skutečně sukhothajským monumentem, s jeho stavbou začal Intradit a byl dokončen v roce 1345. Jeho svatyně je největším chrámem v Sukhothaji, chedi je ve tvaru lotosového květu, který symbolizuje čistotu Buddhovy doktríny.Lotus jako završení chedi byl používán pouze v Sukhothaji. Na podstavcích jsou umístěny sochy stojících Buddhových učedníků a socha sedícího Buddhy. Zdejší bronzová socha sedícího Buddhy z poloviny 14. století byla za vlády Ramy I. převezena do Bangkoku do wat Suthat.
Wat Si Sa Wai byl zřejmě původně hinduistickou svatyní později přeměněnou v buddhistický chrám s dominujícími třemi prangy. Pozdější král Ráma VI. zde našel pozůstatky sochy nejvyššího hinduistického boha Sayompha.
Chrám Traphang-Tong na ostrově uprostřed jezera obsahuje zbytky obrovských chedi. V nové svatyni je uchován otisk nohy Buddhy pocházející z doby vlády krále Lithai na konci 14. století.
Umělecké předměty z nálezů v Sukhothaji naleznete v Národním muzeu Ramkhamhaeng pojmenovaném podle nejvýznamnějším panovníkovi jehož bronzovou sochu s reliéfy z jeho života najdete také v centrálním parku.
Po prohlídce komplexu uvnitř městských zdí se můžete vydat mimo za dalšími památkami nacházejícími se vně zdí. Druhá nejvýznamnější stavba v Sukhothaji leží severním směrem. Wat Phra-Phai-Luang byl původně hinduistickou svatyní později přestavěnou na buddhistický klášter, obklopuje ho vodní příkop. Jedná se o typický khmerský monument se třemi prangy směřujícími k východu, z nich si pouze jediný uchoval štukovou výzdobu. Mondop obsahuje Buddhu zachyceného ve čtyřech podobách.
Stejným směrem se nachází i wat si Chum, který má ve své hlavní patnáctimetrové svatyni obří sochu sedícího Buddhy. Podle pověstí Buddha hovoří ke svým stoupencům – vysvětlením může být skryté schodiště vedoucí až k vrcholu sochy, odkud mohl někdo promlouvat.
Na východní straně najdete dokonalou ukázkou umění Sukhothaje s různými epizodami z Buddhova života v podobě wat Traphang-Thong-Lang. K mistrovským kouskům patří zejména štuková výzdoba na jižní straně představující Buddhu doprovázeného anděly při sestupu z nebe.
Na východ od halvního komplexu byl postaven také wat Chang Lom se zvonovitou čedi, která je ozdobená slony. Podobný styl najdeme i v dalších městech ze sukhothajského období.
Mezi chrámy ležícími jižně od městských zdí patří k nejzajímavějším wat Chetuphon se sochami Buddhy ve čtyřech různých polohách. Malá svatyně obsahuje sochu známou jako budoucí Buddha.
okolí Sukhothaje

V blízkém okolí Sukhotaje najdete i několik dalších míst s pozůstatky staveb ze sukhotajského období. Dvojčetem Sukhothaje je historický park v Sri Satchanalai, který je sice méně navštěvovaný, ale nachází se v něm 134 různých staveb. V samotném Sri Satchanalai se každoročně na začátku dubna koná velice pěkný svátek, kdy novicové vstupující do kláštera jsou převáženi po městě na slonech. Jedná se o 150 let starou tradici.Sri Satchanalai leží 50 km severně od Sukhothaje, cesta autobusem z Nové Sukhothaje trvá dvě hodiny.
Mezi zdejší nejzajímavější stavby patří wat Phra Si Rattana Mahathat, který se nachází 3 km jižně od starověkých zdí. Střed chrámu označuje obrovský prang na čtvercové základně. Wat Khao Suwan Khiri je chrám postavený na kopci se zvonovitou čedi, která označuje jeho střed. Na základě podobnosti se sukhothajským Wat Chang Lom se zdá, že ho nechal postavit král Ramkhamhaeng. Čedi wat Chang Lom podepírá 39 slonů. Ve výklencích je zachycen Buddhův zápas s Marou. Jedním z nejhezčích chrámů je wat Chedi Chet Thaeo.
Kamphaeng Phet tvořil součásti khmerské říše. V sukhothajském období byl královským městem založeným za vlády krále Ler Thai v roce 1347. Cesta autobusem ze Sukhothaje trvá 90 minut.
Z kdysi nejvýznamnějšího wat Phra Kaeo zbyly jen ruiny, po určitou dobu zde byl uložen i Smaragdový Buddha. Stavbou v klasickém místním stylu je wat Phrathat s pagodou z písku kamene a cihel. Osmašedesát slonů z pískovce podpírá pagodu wat Chang Ropu.
Exponáty z thajské historie a archeologické nálezy z Kamphaeng Phet najdete v Národní muzeum Kamphaeng Phet.
Pro ty, kteří se přepravují vlakem, je nejbližší železniční zastávkou pro návštěvu Sukhothaje Phitsanulok.
V druhé polovině 15. století v období Ayutthaya byl Philok, jak ho často zkracují místní lidé, po pětadvacet let hlavním městem. Ve wat Phra Si Ratana Mahathat se nachází jeden z nejuctívanějších Buddhů v zemi, bronzová socha z poloviny 14. století.
Západním směrem od Sukhothaje vede silnice přes Tak, rodiště generála Taksina, který po pádu Ayutthaye založil nové hlavní město. Jeho památník je vždy na přelomu prosince a ledna dějištěm festivalu . Pohraniční Mae Sot je směsicí Thajců, Karenů, Hmongů a Barmánců. Mae Sot je především zastávkou na cestě do Umpangu, který je východiskem k trekům do okolních vesniček obývaných etniky Akha, lIsu, Hmong a Karen.Vodopád Thi Lo Su, obklopený pralesem, je označován za nejkrásnější v Thajsku – jeho vody padají z výšky 300 m.
Do této relativně izolované části Thajska bylo nedávno zavedeno spojení malými letadly z Bangkoku. Cesta autobusem ze Sukhothaje trvá 2,5 hodiny, do Bangkoku a Chiang Mai asi 8,5 hodiny. Songthaewy z Mae Sotu do Umpangu jezdí od 7.00 do 15.00 hod., cesta trvá 5 hodin.

Západně od Chiang Mai
Severozápadním směrem se silnice z Chiang Mai kroutí v nekonečných zatáčkách přes Pai až do Mae Hong Sonu.Z ještě nedávno zapadlého Pai vyrostlo batůžkářské centrum lákající svojí atmosférou, treky k horským kmenům a raftingem na 180 km dlouhé řece Pai. Hlavní sezona zde trvá od října do března. Místní drogová scéna je na ústupu. Cesta z Chiang Mai do Pai trvá tři hodiny, stejnou dobu pak jízda do Mae Hong Sonu. V obrovské jeskyni Tham Lot, ležící necelých 80 km od Mae Hong Son, byla nalezena starodávná keramika a také dřevěné zdobené rakve. Pro návštěvu jeskyně je nutný průvodce.
Mae Hong Son
Město nazývané městem tří mlh nebo také thajským Švýcarskem bylo založeno jako výcvikový tábor pro slony v roce 1851. Město je výchozím bodem pro treky do okolí, návštěvu dlouhokrkých Karenů i pro rafting na řece Pai. V okolí bylo natáčeno několik filmů, mimo jiné také Air America. Místní kultura etnika Thai Yai odráží klimatické podmínky s chladnou zimou a velice horkým létem. Místní domy mají vysoké obývací pokoje s nízkou střechou, aristokracie zdobí své domy dvou nebo vícestupňovou střechou ve tvaru zámku.
Na přelomu března a dubna se ve městě koná zajímavá slavnost, kdy novicové Thai Yai vstupující do kláštera, jsou s vyholenou hlavou a šátkem v barmském stylu převáženi městem na koních nebo nošeni na ramenou.
Cesta autobusem z Chiang Mai přes Pai trvá 8 hodin, přes Mae Sariang 9 hodin, ale tato jízda je pohodlnější.Překrásný výhled na celé město a okolí se nabízí z vrcholku kopce s chrámem Phra That Doi Kong Mu. Wat s patrnými barmskými vlivy byl postaven byl za vlády prvního krále Mae Hong Son – Phraya Singhanatracha.Wat Chong Klang stojí na břehu jezera Nong Chong Kham s replikou Phra Buddha Sihing a rozsáhlou sbírkou zobrazující příběhy z Phra Vejsandon Jakata (dřívější ztělesnění Buddhy) vytvořených barmskými řemeslníky kolem roku 1857. Sousední wat Chong Kham je o 30 let starší, byl postaven umělci Thai Yai.
Severně od Chiang Mai

Hlavním cílem severního okruhu je Chiang Rai. Do tohoto města můžete z Chiang Mai zamířit přímo, nebo v několika postupných krocích se zajímavými zastávkami. Chiang Dao je rozsáhlý jeskynní systém o délce 14 km. Některé jeskyně jsou elektricky osvětlené, do jiných potřebujete průvodce s lampou. Cesta autobusem z Chiang Mai trvá 90 minut. Po návštěvě jeskyní můžete pokračovat do Tha Tonu, města s pěkným výhled na řeku Kok se nabízí od chrámu s velkou sochou Buddhy a čínskou bohyní milosrdenství Chao Mae Kuan Im.
Z Chiang Mai se se autobusem dostanete až do Fangu a odtud dále songthaewem do Tha Ton; s přestupem trvá celá cesta necelé 4 hodiny.
V Tha Tonu si můžete vybrat mezi cestou po řece nebo po silnici. Během plavby po řece Kok budete míjet mnoho vesnic severních kmenů a sloních výcvikových táborů, ze kterých začínají výlety do pralesa. Po řece doplujete až do Chiang Rai. Lodě z Tha Tonu do Chiang Rai vyplouvají každý den ve 12.30, opačným směrem v 10.30 hod.; cesta trvá asi 5 hodin.
Po silnici se můžete vydat Chiang Rai přes Doi Mae Salong. Do tohoto městečka ležícího v nadmořské výšce 1 300 m se v roce 1961 uchýlilo asi 14 000 příslušníků 93. divize čínského Kuomintangu   vedených generálem Li Zongrenem. Druhá skupina pak zamířila na Tchajwan. Od hrobky čínského generálu jsou nádherné výhledy na okolí. Členové Kuomintangu, kteří se dříve věnovali obchodu s heroinem, se dnes po úsilí thajské vlády zaměřují především na pěstování zeleniny. Z městečka můžete podnikat treky na koních a najdete zde také tradiční čínskou medicínu a čajové plantáže. Krajina je nejkrásnější v prosinci a lednu, kdy kvetou thajské třešně.
Z Mae Salongu se dostanete k odbočce ze silnice 110, 30 km severně od Chiang Ra. Do městečka se můžete vydat také z opačného směru z Chiang Rai, autobusem ve směru Mae Sai do Ban Basang a odtud songthaewem do Mae Salongu.
Chiang Rai
První hlavní město království Lanna, než ho vystřídal Chiang Mai, království milionu rýžových polí založil král Mengrai v roce 1263 na místě, kde polapil uprchlého vzácného slona. Po určitý čas zde byl umístěn i Smaragdový Buddha. Chiang Rai se tak trochu skrývá ve stínu Chiang Mai, ale je dobrým výchozím bodem pro treky a zejména pak pro cestu do oblasti Zlatého trojúhelníku.
Letiště se nachází 10 km severně od města. Autobusový terminál je na Th. Phahonyothin, do Chiang Mai se odtud dostanete za 4 hodiny.

Nejuctívanější chrám ve městě, wat Phra Kaeo, pochází ze 13. století, původně byl nazýván wat Pa-ya podle žlutých bambusů, které zde rostou. Podle legendy do jeho čedí udeřil v roce 1436 blesk a objevila se černá soška Buddhy, ze které se vyloupl slavný Smaragdový Buddha, který po dlouhém putování skončil ve Wat Phra Kaeo v Bangkoku. Jeho repliku, vážící 300 kg, městu daroval čínský milionář. Dřevěný vihan v typickém Lanna stylu má nádherně vyřezávané dveře, 700 let starý Phra Chao Lang Thong je jednou z největších dochovaných bronzových soch Buddhy z raně lannského období.
Nedaleko chrámu Phra Kaeo leží wat Phra Singh z roku 1345, který je sesterským chrámem stejnojmenného chrámu v Chiang Mai. Představuje ukázku náboženské architektury Lanna. Dříve zde byla uložena socha Phra Buddha Singh, dnes je tu jen kopie.Na vrcholu kopce, kde se král Mengrai rozhodl vybudovat nové město, stojí wat Phra That Doi Thong. Ve vihanu se nachází starý městský sloup a proti chrámu stavba z roku 1988 se 108 městskými sloupy postavená k 60. narozeninám krále Ramy IX.
Severně od Chiang Rai
Chiang Rai vám může posloužit jako výchozí bod k okruhu vedoucím po březích řeky Mekong k legendárnímu Zlatému trojúhelníku.
Mae Sai těží ze své polohy na hranicích s Barmou. Pokud jsou otevřeny hranice, můžete podniknout výlet do sousedního barmského Tachileku. Povolení k překročení hranice se vydává na jeden den a potřebujete k němu kopii pasu. Pasy necháte u thajských úředníků a do Barmy přejdete jenom s jejich kopiemi. Pasy si pak vyzvednete při návratu. Autobusy odjíždějí z Chiang Mai i Chiang Rai. Z Chiang Mai cesta trvá pět hodin, z Chiang Rai 90 minut.
Z Mae Sai se můžete také vypravit k nejsevernější thajské hoře Doi Tung (1 513 m) se stejnojmennou svatyní, královskou vilou, botanickou zahradou a krásným výhledem. Cesta autobusem do Ban Huay Khrai a odtud songthaewem do Doi Tung trvá hodinu.
Východním směrem od Mae Sai podél Mekongu se dostanete do srdce Zlatého trojúhelníku, do Sop Ruaku, kde se na soutoku Nam Ruaku a Mekongu setkávají hranice Thajska, Barmy a Laosu V minulosti zde pašeráci směňovali opium za zlato, dnes je to především turistická atrakce. Pro výhled na celý areál vystoupejte k chrámu Phra That Doi Phu Khao. Opiu jsou ve Zlatém trojúhelníku věnována dvě muzea:
Muzeum opia v Sop Ruaku dokumentuje jeho historii v Thajsku. Síň opia je nové muzeum věnovaným drogám – expozice zachycuje historii opia, účinky drog na lidský organismus a strategie používané při potírání drog a léčení závislých. Muzeum leží 10 km severně od Chiang Saenu, okresního města se stále patrnými městskými hradbami a řadou dalších starověkých památekChiang Saen sloužilo jako hlavní město než král Mengrai v roce 1262 založil Chiang Rai. V roce 1804 ho Rama I. srovnal se zemí a obnoveno bylo až roku 1881.Cesta autobusy z Chiang Rai do Chiang Saen trvá okolo hodiny, songthaew z Chiang Saen do Sop Ruak odjíždí každých 20 minut.