Thajsko: Ve starém Phuketu

Půvab čínských domů

Phuket je dnes tak spojován s plážemi a zábavou, že spojení ostrov a osobitá architektura nepatří do většinového turistického zájmu. Za svoji vedlejší roli si mohou místní příklady sino portugalské, někdy také nazývané sino koloniální, architektury částečně samy. Svůj půvab nevykřikují hlasitě do světa, jejich kouzlo se musí trochu hledat a v souboji s postupujícím časem nemají zrovna navrch.

Na obdobnou architekturu narazíte také v Singapuru nebo v malajsiském Penangu. Zatímco zdi i střechy těchto domů nesou evropské stopy, týkové dveře a okna za sebe prozrazují čínské kořeny. Mnoho ze starých budov muselo ustoupit nezadržitelné modernizaci, přesto na Phuketu bylo vybráno 149 domů, které mají být zachovány.
Za drobnou hříčku lze považovat, že jejich renovace začala v soi Romanee,bývalé uličce červených luceren, zaměřené na dělníky z cínových dolů. Ještě pohnutější minulost má dům na rohu ulic Dibuk a Yaowarat, kde za druhé světové války drželi Japonci ženy nucené k prostituci.
.

Ve filmových kulisách
Procházka starým Phuketem není výletem do zcela neznámého území a některé stavby mohou připadat hodně pozornému filmovému divákovi docela povědomé.Hned dvě místní budovy si zahrály v Killing Fields, sugestivnímu popisu kambodžské tragédie za vlády Rudých Khmerů. Provinční vládní budova na ulici Damrong ve snímku představovala francouzské velvyslanectví, rezidence guvernéra na ulici Thepkasatri sehrála ambasádu americkou. Hotel On On na ulici Phang Nga svoje interiéry poskytl pro úvodní scény z Pláže.Chyn Pracha mansion se objevila v jednom z filmů s tématikou vietnamské války Nebe a země i v televizní sérii o mladém Indiana Jonesovi. Výstavná vila je jedním z nejskvostnějších příkladů angmor lao, domů s červenými vlasy,pojmenování užívaného pro osamělé stojící vily vlastněné cizinci.

Kde žili magnáti
Majetní Číňané se na Phuketu zase zabydleli v domech postavených v obdobném stylu. Choulí se k sobě ve stínu arkád, které poskytují alespoň částečnou úlevu od horka i v dubnu, kdy teploměry na Phuketu šplhají ke čtyřicítce. Průčelí čínských domů trochu klame, většinou se rozpíná do šířky okolo pěti metrů, za ní se však celá stávba natahuje až do padesátimetrové délky, na začátku ulice Talad najdete dům ještě o deset metrů delší. . Stavby měly svůj ryze praktický účel. Přední část zaujmul obchod, teprve za ním začínala skutečně obytná část. V přízemí pokoj, ve kterém byli přijímáni hosté, za ním otevřený prostor fungující jako přirodní klimatizace, vše zakončeno koupelnou a kuchyní. První patro pak patřilo ložnici i pokojům.Pod jednu střechu se vešla celá rozvětvěná rodina, dům sice od rodičů zpravidla převzal nejstarší syn, ale ostatní děti zde zůstávaly až do své svatby.
Čínské stopy najdete v Phuketu i v místních chrámech a také v podobě bouřlivě prožívaném vegetariánském festivalu. Číňané na Phuketu prošli stejně jako v jiných zemích cestou od původně laciné pracovní síly, která se vypracovala do světa obchodu a podnikání. Většina z nich sem přišla asi před dvěma sty lety, často z Penangu, kde je najímali Evropané na práci v cínových dolech. Nejvýraznějším příkladem čínského zázraku na Phuketu je Kom Si Been, který překonal svůj počáteřní hendikep v podobě úplné negramotnosti a vypracoval se ve významného cínového magnáta a nakonec i guvernéra Phuketu. Jeho zásluhz o rozvoj Phuketu byly oceněneny udělením titulu prince.

Čínské kořeny má asi třetina ze 300 000 oficiálně registrovaných obyvatel ostrova, jinak etnicky namíchaného z přibližně sedmdesáti procent thajských buddhistů, okolo čtvrtiny muslimů, částečně s kořeny v Malajsii, a asi čtyř procent usazených mořských cikánů, nomádů potulujících se ve vodách Andamanské moře. Za příklad tavícího kotlíku úplně Phuket považovat nelze. Muslimové se drží převážně na pobřeží, čínští obchodníci ve vnitrozemí, i když nyní již nikoliv z bezpečnostních důvodů, a mořští cikáni ve svých vesnicích .

Facebook: