charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Kdyby jednomu z thajských premiérů neučarovaly džunglí přikryté kopce zdvihající se jen dvě hodiny jízdy od Bangkoku a kdyby jeden z thajských ekologů slevil ze své tvrdohlavosti, mohl být seznam UNESCO dnes chudší o jména národního parku Khao Yai i přírodní rezervace Huay Kha Kheng.
Přitom na papíře vypadá snaha o udržení přírodní rozmanitosti velice slibně, vždyť patnáct procent thajského přírodního bohatství spadá pod nějakou formy ochrany.
Khao Yai se stal prvním národním parkem již v roce 1962, se svými 2168 čtverečními kilometry zasahuje do čtyř provincií a je významným říčním zdrojem, , žije zde okolo sedmdesáti druhů savců, stejný počet plazů a 340 ptačích druhů. Ráno se probouzíte s křikem gibbonů, pokud budete mít štěstí, můžete narazit na stádo divokých slonů, těch se tu pohybuje okolo dvěstěpadesáti, při náhodě mimořádných rozměrů i na tygry. Zdejší džunglí se proháněli i dva lidožravé exempláře, druhý z nich byl zastřelen před šestnácti lety.
Celým parkem se rozebíhá třináct cest, s nimi se dostanete až k vodopádu Haew Suwat, známému z filmové Pláže, i ke padesátimetrovému Haew Narok , do jehož tří kaskád se před pěti lety nešťastně zřítilo osm slonů. Hvězdy na obloze zde svítí jasně jako lampy na promenádě a zdejší aktivní pijavice vás během období dešťů přesvědčí o tom, jak je tamní džungle zdravá.
Rangerova oběť
Huay Kha Kheng je přístupný pouze na povolení, které ročně obdrží okolo tisíce lidí. S navazujícími rezervacemi zabírá v západním thajském pohraničí plochu, která z něj vytváří největší chráněné území pevninské jihovýchodní Asie.Jeho unikátnost spočívá v poloze na přechodu mezi tropy a subtropy. Dojde-li naplnění jeden z aktuálních projektů, bude na každý tamní čtvereční kilometr připadat nejvyšší koncentrace tygrů na světě.
Bez ohledu na svoji unikátnost jsou thajské ekosystémy pod tlakem těch, kteří by dali přednost jejímu komerčnějšímu využití. Cesty zvolené na záchranu přírodního světa jsou značně klikaté, ta, kterou zvolil Seub Nakhasathien, bere dech absolutností své oběti. Syn jednoho z provinčních guvernérů vystudoval lesnickou fakultu. Působil v různých vládních úřadech zaměřených na ochranu přírody. Vždy se stavěl proti udělování povolení k těžbě v rezervacích. Prales měl být podle jeho názoru ponechán takovým, jakým je a jako s jeho hlavním přínosem pro člověka se spokojit s jeho vodou a kyslíkem.
V roce 1989 byl postaven do čela rezervace Huay Khaeng. Od své práce odešel s čistým stolem, dokončil poslední projekty, otevřel památník pro rangery padlé v boji s pytláky. Dnes má i on svůj vlastní pomník. 1.září 1990 spáchal na protest proti byrokratickým překážkám sebevraždu. O rok později byla jeho rezervace zapsána na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Thajsko © 2009 - 2023 Marten & Louis s.r.o.
